Poslanci PSČR
Senátoři Senátu ČR
Dobrý den!
Už to opravdu dál nejde, inspirovala jsem se dalšími lidmi a musím vám také napsat. Jsem matka 2 dětí, páťáka a prvňáka. Můj syn, kterému bylo v srpnu 6 let a je velice šikovný, se strašně moc těšil do školy. Mohl v ní být měsíc. Umíte si představit, jak funguje distanční vzdělávání prvňáčka? Zkuste to! Nyní se prý může vrátit – do stejné budovy, kde chodí děti z MŠ stejného či dokonce staršího věku než on zcela bez omezení, by se on měl vrátit s kusem látky přes obličej po celý den. Starší syn by toto měl absolvovat prý od pondělí (a nebo taky ne?).
Jo, a abych nezapomněla, vybiku si zahrát nemohou a zpívat také ne! Do ZUŠ starší syn také nemůže a na karate rovněž ne. Jo a moje děti fakt rády plavou – zapomeňte děti, bazén už nikdy více! Ne, já opravdu své děti nepošlu do školy v hadru či plexiskle přes obličej, neboť to je ohrožením jejich zdraví tisícinásobně větším než nějaký vir. O poškození psychickém z toho, co se děje již 8 měsíců – mém i mých dětí – nemluvě. Ne já nebudu hrát hru, že lidi, kterým nic není, ohrožují ostatní a že těm opravdu zranitelným, starým lidem, kterým zbývá už jen málo života, nejlépe prospějeme, když se neuvidí se svými rodinami, ale za to jim bude jednou týdně v nose šťourat strašidelný „mimozemšťan“. Nebudu hrát hru, že dosáhneme nesmrtelnosti starých a těžce nemocných tím, že obětujeme sebe a své děti. Ne já nebudu hrát hru, že se doma říká něco jiného než na veřejnosti – to už tady bylo! A já to znovu nechci!
Proč mlčíte? Fakt si myslíte, že to, co se děje je normální? Že opatření, která doslova ničí životy desetitisíců lidí jsou adekvátní nemoci s průběhem, smrtností a dalšími vlastnostmi prakticky stejnými jako má chřipka? Že nošení hadrů na puse zdravými lidmi má nějaký význam? Viry, bakterie a nemoci tu byly, jsou a budou. Ano, hodně nemocní, hodně staří umírají, ano občas i někdo mladý – to je prostě běh světa. A mladí, kteří žijí radostné a naplněné životy pak pečují s láskou o své blízké na konci jejich cesty. Kdo bude o nás pečovat na konci naší cesty?
Jsem prý agresivní při sdělování svého postoje – ano jsem, poněkud, to přiznávám. Povězte mi, znáte nějaké zvíře, kde by matka nebyla agresivní, když ohrožujete její mláďata?
Ve světle dnešních poznatků o tzv. „pandemii“, když sleduji, jak dnes funguje hra s čísly, mediální masáž, cenzura oponentních názorů atd. tak nechápu, že nevidíte jak absurdní a nesmyslná opatření jsou zde na nás občany uvalována ve jménu tzv. „zdraví“. Jsem vysokoškolsky vzdělaný člověk, biolog, v půlce své životní cesty, nedělejte ze mne, prosím, pitomce!
To si opravdu někdo z vás myslí, že naše společnost bude v budoucnu zdravá a prosperující bez vzdělané další generace, bez sportu, bez kultury, bez sociálních kontaktů, bez radosti, zato s tisíci zkrachovalých drobných živnostníků, rozvedených rodin, psychicky nemocných lidí vč. dětí, a starých a nemocných, na jejichž péči nebudou v důsledku gigantického zadlužení nás všech peníze?! Mohli byste se, prosím! probudit a začít konat svou povinnost, což je zastupování a ochrana práv občanů této země, tj. České republiky a dohled nad dodržováním demokratických principů a naší Ústavy?
Naděje umírá poslední a tak ani ta má dosud neumřela. Má už ale hodně na kahánku.
PROSÍM VÁS, ABYSTE ODHODILI NESMYSLNÝ STRACH, KTERÝ JSTE V NÁS CÍLENĚ VYPĚSTOVALI A ZNOVU NALEZLI SVÉ LIDSTVÍ, OTEVŘELI OČI A ZAČALI VĚNOVAT SVOU POZORNOST PRAVDĚ.
POJĎME KONEČNĚ VŠICHNI SPOLEČNĚ NAHLAS ŘÍCT, ŽE CÍSAŘ JE NAHÝ!
DĚKUJI!
S pozdravem, Mgr. xxxxxxxxxxxxxx
Další dopisy najdete na stránce Vaše dopisy vládě a poslancům.
Dopisy původně publikované formou obrázků najdete v Archivu dopisů vládě a poslancům.
