Vážený pane ministře,
tak jsme se opět dozvěděli, že jsme nezodpovědní a za všechno si můžeme sami.
Včera jste nám to sdělil Vy a dnes se nám to chystá sdělit pan premiér ve svém večerním projevu.
Tak já to zrekapituluji a budu se snažit být stručná:
Je mi 45 let, mám manžela, oba máme práci, jsme zaměstnanci (momentálně se mi chce říct – „zaplať pánbůh“)
Máme tři děti –
15letou kvintánku na osmiletém gymnáziu. Od 12.3. nechodila do školy, tento školní rok chodila sotva 5 týdnů. Měla mít taneční, lyžařský kurz, zahraniční výjezd se školou, kroužek volejbalu. Vše zrušeno, vše krom lyžařského kurzu jsme i zaplatili. Dcera má jít do školy příští týden, ale už se tam zřejmě nedostane, že?
13letou primánku na šestiletém gymnáziu. Od 12.3. nechodila do školy, dělala pod hrozným tlakem přijímačky na gympl, v jediném termínu, na vysněné gymnázium chodila celých 6 týdnů, pak seděla doma. S novými spolužáky se sotva poznala, nové učitele skoro nezná. Teď mohla na týden do školy, podruhé má jít od 14.12., zřejmě už se tam nedostane, že? Všechny sportovní kroužky, které má zaplacené jsou zrušeny.
8letou třeťačku. Na jaře nechodila více než 2 měsíce do školy, vrátila se 25.5. a jen s některými spolužáky, nesměli jít všichni. Bála se odjet na prázdniny, aby jí ještě pustili do školy. Chodila 6 týdnů, pak jí řekli, že má delší podzimní prázdniny a bude se moci vrátit. Ty prázdniny se protáhly na 2 měsíce. Už týden chodí do školy, je šťastná, i když má celý den roušku, včetně venkovního! pobytu v družině. Takže od 7.45 – 15.00. Každý den se ptá, jestli zítra ještě může do školy. Obvykle chodí na atletiku, do Sokola, na flétnu vše zaplaceno a zrušeno.
Já a manžel se střídáme doma u dětí, aby vůbec mohly fungovat, 4 měsíce z roku jsem byla na tzv. ošetřovném, přestože mám zcela zdravé děti – zaplať pánbůh. Do obchodu chodíme co nejméně a s rouškou, v létě jsme nejeli k moři, prý je to nebezpečné, teď v zimě jsme chtěli jet lyžovat do Alp a zase nás tam nepustíte. Máme zaplacené předplatné do divadla, každá nějakou sportovní aktivitu – vše zavřené a už zaplacené. Konzumujeme u okénka nebo si necháme vozit jídlo domů. Objednáváme v on-line obchodech. Prostě děláme vše, co vláda vymyslí a nařídí, se skřípěním zubů, ale děláme. Nakonec den po rozvolnění, na které se čeká 10 dní, přijdou horší čísla a můžeme za to my ?
Na to, že půjdou děti do školy jsme čekali několik měsíců a teď tam děti ani nedojdou? Jak je možné, že v jiných zemích školy fungují? Nepřišel jediný argument, dle kterého se COVID ve školách šíří víc než jinde. Jak dlouho si myslíte, že vydrží náctiletí jen sedět u notebooků? A když ano, tak jaký to bude mít dopad na jejich další život?
Jsme za ně zodpovědní, za jejich vzdělání, za to, že z nich vyrostou normální členové společnosti, se sociálními vazbami, zodpovědností, zdraví.
Ještě dovětek – jsme zdrávi, staráme se o sebe, sportujeme, když můžeme, jíme zdravě, nekouříme a k témuž vedeme naše děti. Nechte nás normálně žít! Covid nezmizí, musíme žít s ním, utíká nám a hlavně jim (dětem) čas.
Vraťte děti do školy! Vraťte nás normálnímu životu! Lepší žít s hrozbou onemocnění než živořit doma a zbláznit se z toho. To nám totiž teď už reálně hrozí.
S pozdravem,
xxxxxxxxxxxxxxxx
Další dopisy najdete na stránce Vaše dopisy vládě a poslancům.
