Přeji dobrý den všem, kteří ovlivňují nastavení současných opatření.
Může být den dobrý bez zpěvu, tělocviku a v rouškách? Bez kultury, potkávání se?
Může být zdraví dobré bez zpěvu, tělocviku a v rouškách? Bez kultury, potkávání se?
Může být život dobrý s povinně nařízenými omezeními, které se den ode dne mění a za vidinou ochrany veřejného zdraví se skrývají nařízení poškozující zdraví duševní, duchovní a sociální? Svoboda se ztrácí!
Krátkodobě, s podloženými zdůvodněními, lze doporučovat mnohé. Občanská sounáležitost, respekt a naslouchání si je základem zdravé společnosti. Povinně nařizovat je ovšem ve svobodné společnosti v rozporu s důvěrou. Povinně nařizovat opatření, která jsou nepodložená, škodlivá a nelidská, je zlo, opatření, která slouží k ochraně menšinové části a která v konečném důsledku poškozují zdraví většinové části.
Kdo se zlu neprotiví, je sám součástí. I proto se ozývám.
Jako matka tří dětí a učitelka nesouhlasím nejen se zákazem zpěvu, tělocviku a nošením roušek. Nesouhlasím s omezováním sociálního kontaktu. Nesouhlasím se šířením strachu z nakažení a smrti. Ač je Covid nemoc nebezpečná, není žádoucí ani zdravé povinně vymáhat nelogická opatření, ani děsit lidi a posilovat nocebo efekt. To, že se zde vyskytla nemoc s vyšší nakažlivostí a u 15% populace s horším a 5% populace s vážným průběhem nemůže patologicky narušit lidství, zdravý život, kulturu, samotné sociální učení.
Roušky dle mnohých vyjádření neochraňují nás, ale ty druhé, ale ne 100%. Jejich účinnost se dle druhu a způsobu užívání udává u běžných látkových od několika jednotek procent po – u profesionálních roušek – devadesátiprocentní ochrany. Většina lidí používá běžné látkové. Jejich nošení neumožňuje číst z mimiky obličeje, což je pro děti klíčové v učení se sociální komunikaci. Artikulace a srozumitelnost je výrazně narušena. Celková srozumitelnost se ztrácí, číst celkové rozpoložení člověka lze jen z výrazu očí a řeči celého těla, což je nejen pro děti velmi obtížné. Nošení roušek je ze sociologického hlediska nejen ve škole naprosto nepřijatelné a vytváří se nesprávné návyky. Omezováním sociálního kontaktu, strach z doteku, blízkosti druhých je patologický. Izolování se, neumožnění kontaktu s druhými, strach z nákazy, vše se otiskuje do dětské duše.
Odmítám jako pedagog, matka, žena i člověk podobná povinná nařízení! Nejvíc jsou tato opatření škodlivá u dětí.
Jako učitel je moje role učit děti. Nejen vědomosti, dovednosti, ale i správné návyky, naučit je spolupracovat, komunikovat spolu v respektu, provázet děti ve světě, který je krásný a dobrý! Bez vzájemného kontaktu, propojení se, úsměvů, radostného zpěvu, skotačení, sportování, je tato vize výrazně narušena.
Jako matka i učitelka je mým úkolem vést děti ke zdravým návykům a zvyklostem, zdravě je chránit, což rouška na obličeji, která omezuje příjem čerstvého vzduchu a znemožňuje hluboké nadechnutí se bez vdechnutí vlastních vydechnutých látek. Propojení se dechem. Proč mám povinně nutit dětem i sobě ústenku? Abych ochránila rizikové skupiny? Ve většinových případech se setkávám s lidmi, kteří do rizikových skupin nespadají. Samozřejmě nakazit se může kdokoliv. Horší průběh může mít také kdokoliv. Zemřít nejen na Covid může také kdokoliv. Tato ochrana zdraví za každou cenu si vybírá cenu nejvyšší – ztrátu svobody, strach a ohrožení vlastního zdraví, deformujeme lidství.
Bez pohybu, sportu, zpěvu se člověk nevyvíjí zdravě. Nesouhlasím a důrazně se ohrazuji před těmito zákazy. Toto nelze nařídit povinně, stejně tak jako zákazy vycházení od – do, stejně tak i udávání počtů a limitů.
Kdo určuje tato čísla, na základě čeho se povinně nařizují omezení? Na základě čeho poškozujete zdraví duševní, duchovní a sociální? Kdo Vám dává právo omezovat setkávání se, kulturu, zdravé projevy dětí i dospělých? Proč jsou jiná nastavení ve školkách, kultuře, průmyslu, výrobních závodech? Proč se lidé straší a médii posiluje strach? Proč narušujeme zdravý vývoj dětí? Nejprve zákazem provozu škol, nyní omezením v setkávání se…
Zdravé nastavení je ve Vašich rukou. Je mi jasné, že se snažíte zohledňovat všechny skupiny obyvatelstva. Co jsem si ale všimla je fakt, že v reportážích se rizikové skupiny důchodců v domovech seniorů často ústenkami nechrání. Přesto je tato povinnost vyžadována od našich dětí, které nejsou brány jako rizikové.
Zpěv posiluje kapacitu plic, společné zpívání ozdravuje společenství, posiluje sounáležitost, rozvíjí ohleduplnost, schopnost si naslouchat.
Sportování posiluje tělo, kondici, imunitu, vytrvalost, vůli.
Vy jste tyto činnosti zakázali. Omezili zdravé svobodné dýchání, možnosti se setkávání se napříč věkovými skupinami a z toho možnost se učit vzájemně. Přirozeně. Nápodobou. Rozhovorem. Číst z mimiky tváře, zřetelně se usmívat, mračit, plazit jazyk, dávat polibek, podávat ruku…
Lidství je křehké. Onemocnělo. Pod ochranou veřejného zdraví povinnými nařízeními ve školách, apelu na vakcinaci s diskriminací, omezení sociálního kontaktu, kulturních zážitků naživo se skrývá narušení tradice zdravé společnosti.
Člověk není jen tělo. Člověk je tvor sociální, kulturní, potřebuje ke zdraví kontakty, krásu, polibek, úsměv, radost, zpěv, pohyb. Prosím myslete na to. Z povinného udělejte dobrovolnost a doporučení, ať jste věrni svobodnému duchu, neboť svoboda je základem lidství.
S pozdravem a apelem na svobodné zdraví lidství
Mgr. Jana Tlapová
Učitelka 3.A a matka 3 dětí
Další dopisy najdete na stránce Vaše dopisy vládě a poslancům.
