Dobrý den.
Popíši skutečný příběh….
Maminka malého chlapce má telefon ze základní školy: „Dobrý den, prosím, musíte si okamžitě vyzvednout syna, má respirační příznaky.“ Zatím je asi osmiletý chlapec odveden do izolační třídy. Po příjezdu maminky je slyšet rozhořčený rozhovor. Mimo jiné padnou věty: „Paní učitelko, to už je potřetí, já nemohu po každém vysmrkání opustit zaměstnání. Šéf mi už naznačil, ze mě propustí, musím být do hodiny zpátky!! Syn bude smrkat až do léta. Co mám podle vás asi tak dělat!?!?“… Přicházejí ke třídě a chlapec vystrašeným hlasem a se slzami v očích říká: „Maminko ja nechtěl, potřeboval jsem se jen vysmrkat!
Je mi do breku…
Jaké dětství jste měli vy?!?
Také jste se tak báli?
Myslíte, že je to psychicky neovlivní?
Víte, ze když se děti bojí, mají právě u nás najít bezpečí?!
Jsem matka 4 dětí a společně bydlíme i s rodiči (včetně onkologicky nemocné maminky). Děti navštěvují první, druhý a střední stupeň vzdělání. Musíme se chránit navzájem a používat selský rozum. Covid jsme v rodině prodělali, nebylo to příjemné, ale své seniory jsme ochránili a musíme jít dál….
Je to těžká doba a některá vaše rozhodnutí nevratně mění život špatným směrem… Teď jsou děti závislé na nás, ale brzy se to otočí… Pak sklidíme, co jsme zaseli.
Se smutným pozdravem
xxxxxxxxxxxx
Další dopisy najdete na stránce Vaše dopisy vládě a poslancům.
