Plošné testování dětí nedopovídá lékařským standardům, ti, kdo ho nařizují, neodkrývají své konflikty zájmů

Vážené poslankyně a poslanci,

tímto Vás důrazně žádám o to, abyste zamezili testování dětí ve školách. Posílám tři hlavní argumenty (našlo by se jich více):

1) už dlouhou dobu stát velmi silně zasahuje do osobního prostoru dětí,

na což je velká část z nich velmi citlivá a v podstatě to odpovídá dlouhodobému psychickému týrání. “Povinným” testováním jim vezmete poslední zbytky lidské důstojnosti, které jim ještě zbyly. Děti jsou to nejcennější, co je třeba chránit, a přesně z toho důvodu mají i speciální právní ochranu, která se teď zcela přehlíží. Naopak, děti se ostrakizují a jsou pro ně nejhorší podmínky. Ochrana dětí je ale i nejsilnější biologický imperativ. Bez ochrany dětí neexistuje funkční společnost.

2) Tento argument je zcela matematický, a tedy neodiskutovatelný.

Testy nejsou žádná zázračná odpověď, každý test má chybovost, v tomto případě vyjádřenou sensitiviou a specifitou. Ze základních pravděpodobnostních výpočtů ale vyplývá, že reálný podíl chyb závisí kromě těchto parameterů také na výskytu (prevalenci) testovaného znaku v testované populaci. Pokud je jedinců s pozitivním znakem (v tomto případě PCR pozitivita na SARS-CoV-2) málo (např. 1 %), bude vysoké procento pozitivních výsledků falešně pozitivní (špatně). Proto má smysl testovat pouze ty, u nich lze předpokládat, že by pozitivní být měli (např. jedince s příznaky). Lze to vysvětlit na volném příměru: běžně prodávané těhotenské testy jsou velmi spolehlivé, pokud je používají ženy, které si myslí, že by mohly být těhotné (relativně vysoké procento reálné těhotenské pozitivity). Pokud je ale rozdáte mužům (nulové procento těhotenské pozitivity) a uděláte těchto testů dostatečné množství, vygenerujete falešně pozitivní výsledky, které budou ze 100 % špatně. Podobně lze očekávat, že pro 1% prevalenci SARS-CoV-2 pozitivity mezi testovanými dětmi bude falešně pozitivních, tedy špatně, 75 % pozitivních testů (a PCR testy by nijak nepomohly). Podmiňovat cokoliv testem, o kterém úřad ví, že ze 75 % je hledaný výsledek špatně, je absolutní zvůle systému. Toto nelze požadovat po nikom, natož po “pilotním provozu na dětech” (jak typické pro dnešní dobu). To, že se to dělá jinde, není argument, protože “zase jinde” se žádné testování dětí neprovádí. A děti do školy i chodí.

Zdroje:

Text odborníka: Testování školáků antigenními testy

Nedávná vědecká publikace, review: The Interpretation of SARS-CoV-2 Diagnostic Tests

(komukoliv, kdo by měl zájem se s tématikou alespoň povrchně seznámit před tím, než o něm rozhodne, jsem ochotná text přeložit, je-li potřeba)

Přikládám i odborné stanovisko, že by testy neměly být používány jako screening (plošně, bez důvodu): Přímá detekce SARS-CoV-2: detekce antigenu

3) Školy jakožto ohnisko a hnací motor šíření SARS-CoV-2 pozitivity jsou už vyvrácený mýtus.

Zdroje:

COVID-19 in children and the role of school settings in transmission

(zpráva mj. nedoporučuje roušky pro děti mladší 12 let).

Kids catch and spread coronavirus half as much as adults, Iceland study confirms

(článek se odkazuje na jednotlivé studie)

Vláda si nás všechny “předzpracovala” tím, že nám ukázala, co vše může, abychom jí teď kývli na cokoliv. Otázka je, jestli její diletantsví nemělo opačný účinek. Mimochodem, nejen být prodejcem testů, ale i pokud bych byla teoretickým epidemiologem, tak se z testovacího scénáře raduji, protože by mi poskytl data, která by mě mohla živit do konce života. U vědeckých publikací se autoři vždy musí vyjadřovat ke konfliktu zájmů. Jak je možné, že to nedělají politici, nebo alespoň lidi, kteří se vyjadřují do médií?

Děkuji Vám za Váš čas.

Zdraví

xxxxxxxxxxxxxxx