Učitelka ZŠ píše vládě a poslancům: děti ze znevýhodněného prostředí budou nevzdělané

Vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci,

jsem učitelkou na ZŠ, učím ve 2.třídě. Děti i jejich rodiče jsou rádi, že se učíme prezenčně. Podle Vašich nařízení nosíme ve třídě roušky. Není nám při mluvení rozumět, o nevhodnosti celodenního nošení roušky se ani rozepisovat nechci. Mně samotné po 5 vyučovacích hodinách bolí v krku, hlasivky velice trpí, snažím se přes roušku ozvučit prostor třídy, a to tak, aby i dítě cca 8 m vzdálené slyšelo můj hlas. To jistě lékař ani sestra v nemocnici nemusí. Při angličtině používám štít, ale připadám si, že mluvím jako “do kbelíku”.

Nedávno mi do třídy přibyl nový žák: od března loňského roku téměř nepracoval, matka se i s dalšími dětmi stěhuje co půlrok na jiné místo… Tento žák je v podstatě na úrovni vyjukaného prvňáčka, protože při distanční výuce matka nebyla schopna se školami spolupracovat a on se ve svém vzdělávání nikam neposunul. Do první třídy jít aktuálně nemůže, poslední vysvědčení dle pokynů p. ministra Plagy nemohlo být hodnoceno nedostatečně. Jak se asi cítí mezi dětmi, které plynule čtou, zvládají psát věty a počítají do 100 ani nemusím zmiňovat… A to se všichni snažíme, pomáháme, individuální přístup a povzbuzení jsou samozřejmostí.

Ostatní žáci naší školy se vzdělávají distančně. Kolegové mají online hodiny, snaží se učivo prokládat prezentacemi, videi, zajímavými kvízy, atd. Šikovní žáci s dobrým rodinným zázemím výuku celkem zvládají. Ti méně úspěšní se přes veškerá opatření trápí, rodiče pracují a opravdu není jejich povinností vynahradit práci učitele. Nelze vyměnit osobu učitele ve třídě za monitor. Pomyslné nůžky mezi dětmi se otevírají. A to ani nezmiňuji žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, které potřebují odborníka (např. speciálního pedagoga, logopeda, fyzioterapeuta). Tito žáci díky nesmyslné inkluzi jsou v běžných třídách, nyní vlastně doma bez potřebné podpory pedagogů. Spousta dětí z nudy sklouzla k hraní počítačových her, sledují sociální sítě, to je jen krůčkem k problémům.

Mám dva syny: jeden je na gymnáziu, druhý na střední odborné škole. Oba sedí u počítačů denně asi od 8 do 14-15 h, pak ještě vypracovávají úkoly, učí se, komunikují se svými vrstevníky anebo třeba hrají hry. Tráví takto většinu dne. Odborná praxe není žádná.

Všem dětem chybí hlavně komunikace vrstevníků, nesportují, nepohybují se dostatečně, ztrácí sociální dovednosti. V podstatě jsou zavření doma. Učitelé mají omezenou zpětnou vazbu. Práce, které jim žáci posílají, vypracovaly samy nebo jim někdo pomáhal? Opravdu vše pochopily? Co dělat s dětmi, které se distanční výuky účastní jen minimálně? Ptám se: Lze takto dlouhodobě vzdělávat budoucí generaci? V březnu to bude rok, kdy se školy zastavily.

Pan profesor Hejný, který je propagátorem nové metody výuky matematiky, propaguje právě kooperativní učení, rozvoj schopnosti dětí argumentovat, obhajovat svá stanoviska, umět se na něčem dohodnout, opravit svou chybu, pomáhat slabším, mít radost z jejich pokroku, byť menšího. Tohle se děti doma u monitorů rozhodně nenaučí. Jak tyto děti obstojí v budoucnu v pracovní pozici ? Budou se umět domluvit s kolegy?

Ještě chci zmínit pohled veřejnosti na učitele. Na jednu stranu si veřejnost uvědomuje nenahraditelnost osoby pedagoga, chce děti do škol. Rodiče jsou v podstatě “hozeni do vody”, musí zajistit dětem podmínky ke vzdělání, zkusili si při jarní vlně, co to je naučit. Po této zkušenosti si učitelů váží. Na druhé straně někteří lidé na sociálních sítích učitele pomlouvají a hrubě se o nich vyjadřují, jednoduše jsou přesvědčeni o tom, že učitel jen zadá práci a nic nedělá, přestože např. mnohý učitel jazyků tráví u počítače 12 hodin denně (online hodiny, oprava prací a jejich zpětné posílání žáků s hodnocením, příprava na další hodiny). Když k tomu přidám ještě mediální masáž, při které jsou veřejnosti předhazovány lživé vysoké platy a další zvyšování o 9 % (respektive o 4% do základů, což pokryje inflaci a 5 % na odměny, jež stejně málokterý učitel uvidí). Společnost prožívá krizi.

Paradoxně MŠ jsou stále v provozu, děti jsou bez roušek, jejich učitelky oficiálně nebyly vybaveny respirátory. Část maminek dětí je na MD, mohly by mít sourozence doma. V MŠ o vzdělávání (ve smyslu naučení se potřebného kvanta učiva) tolik nejde, spíš o socializaci. Dle pedagogické komory asi čtvrtina školek prošla karanténou. A stále musí fungovat dál.

Byla bych ráda, aby všechny děti mohly být vzdělávány ve školách prezenčně, mají na to dle Ústavy právo. Obávám se negativních dopadů v budoucnu. Všude ve světě jsou školy otevřené, jen v ČR a nyní aktuálně na Slovensku ne. Dovoluji si Vás požádat, abyste nebránili dětem ve vzdělání, pustili je do škol. Ano, ochraňte ohrožené skupiny starších a nemocných, věnujte se domovům důchodců, ale neberte dětem právo normálně se vzdělávat a žít svůj život. Na dětech přece záleží všem.

S pozdravem Mgr. xxxxxxxxxxxxxxx