Vážený pane ministře Plago,
už jsem Vám psala, bohužel jsem se odpovědi nedočkala, chápu, je toho hodně. Doufala jsem, že budou odpovědí na dotazy rodičů Vaše činy. Vyšel PES, sláva, konečně aspoň trochu strukturovaných údajů do toho chaosu, ale vzápětí se ukázalo, že ani PES nebude fungovat. Školy prý nejsou připraveny. Školy nejsou připraveny na své žáky? Pane ministře, tomu sám nevěříte.
Příští týden se nám snad konečně vrátí do školy první stupeň, celý. Kdy přijdou na řadu studenti středních škol? Čekáte, až doma zešílí? Omlouvám se za ten expresivní výraz, ale mám dojem, že se touto stránkou věci nikdo nezabývá. Nedáváme jim vůbec žádnou naději, že by se mohli vrátit ke svým spolužákům. V médiích zaznívá pouze a jedině, že otevřeme obchody a restaurace. Pan ministr Havlíček dokonce říká, že v listopadu. Jak to koresponduje se tabulkou PES? Doufala jsem, že spolu s obchody se do škol dostanou aspoň na chvíli i středoškoláci. Kdy se tak stane ? Apeluji na vás, jako matka tří školních dětí, že by to mělo být brzy, bude to mít i tak obrovský dopad na jejich psychiku, znalosti i sociální kontakty a návyky. Stůjte na jejich straně a prosaďte otevření škol dříve než otevření nákupních center. Jinak se středoškoláci do školy nedostanou vůbec.
Nevím, čte-li tyto řádky vůbec někdo, ale je to momentálně jediná cesta, jak upozornit na to, že nezastáváte svůj úřad tak, jak by se patřilo a za školáky a studenty nebojujete.
S pozdravem, xxxxxxxxxxxxxxxx
P.S. : Přikládám i svůj první dopis/mail, již jednou zaslaný:
Vážený pane ministře,
rozhodla jsem se Vám napsat, neboť naše zoufalství a beznaděj jsou už opravdu hluboké a stále nevidíme nic, co by přispělo k uklidnění. Jsem matka tří dětí, třeťačky Lucky, primánky šestiletého gymnázia Kačky a patnáctileté kvintánky víceletého gymnázia Elišky. Děvčata se učí doma. Ano, já vím, jako všechny děti. Kdy to ale skončí ? A proč jsme jediná země v Evropě, která zavřela všechny školy a udělala to v podstatě jako první krok? Tomu nerozumíme. Ani já, ani mé dcery. Ještě jsem nenašla žádný relevantní podklad, který by říkal, že jsou školy hlavním ohniskem nákazy. Nechodily do školy od března a do konce školního roku už se do ní nedostaly. Byly nadšené, že je září a mohou ! Mohly sotva měsíc.
Jejich odhodlání se učit je i v nynější době poměrně velké, ale docházejí jim síly. Nepotkávají se s vrstevníky, nemohou chodit do kroužků, nemluvím o neexistenci společenských událostí. A ještě jsou až na konci. Na konci řady, která doufá, že se dostane do školy, jak absurdní. Nemám prvňáka, ani maturanta, naštěstí. Ale i tak jim přeji normální život a právo na vzdělání. Chtějí se učit ve škole a není jim jasné, proč jsou poslední v řadě. Proč budou mít velmi pravděpodobně přednost nákupní centra a obchody, protože je nutné před Vánoci uklidnit davy nákupu chtivých. Ti mají volební právo, na rozdíl od mých dětí. Ale obávám se, že nám a vám to nezapomenou a že za to zaplatíme všichni. Pěstujeme prostředí, které nahrává individualistům závislým na počítačích, bez sociálních vazeb, bez potřeby spolupracovat. A za to poneseme nepochybně důsledky.
A tak Vás tedy prosím, nedávejte přednost nákupním centrům a obchodům před našimi dětmi, všemi dětmi, nejen těmi nejmenšími, protože do školy už potřebují opravdu všechny.
A pak Vás prosím o nějakou odpověď, kterou budu moci svým dětem dát, kdy začnou být prioritou a vrátíme jim, zatím alespoň částečně, normální život?
Děkuji, snad mi bylo porozuměno.
xxxxxxxxxxxxxxxx
P.S. : kdyby Vás to zajímalo, mohla bych Vám napsat ještě o zoufalství rodičů a učitelů, ale to už by bylo moc dlouhé a nikdo by to nečetl
Další dopisy najdete na stránce Vaše dopisy vládě a poslancům.
